Příběh Judy Cho

Život Judy Cho před objevením carnivore diety byl obdobím plným intenzivních bojů a neúnavného

emocionálního i fyzického utrpení. Ačkoliv působila navenek jako svědomitá matka a úspěšná

podnikatelka a vypadala, že má vše pod kontrolou, pod povrchem Judy bojovala s hlubkými problémy,

které ji pomalu pohlcovaly.

Více než 12 let Judy dodržovala přísnou vegetariánskou dietu, věříc, že je to ta nejzdravější strava. Její
jídelníček se skládal především z velkých salátů a nízkotučných jídel. Tento životní styl si však vybral
těžkou daň na jejím těle i mysli. Začala prožívat silné noční záchvaty kompulzivního přejídání, chování,
které pro ni bylo dříve neznámé. Nedostatek základních živin, zejména tuků a živočišných bílkovin,
vyvolal tyto nekontrolovatelné touhy po nadměrném jídle, což vedlo k rozvoji poruchy příjmu potravy.
Judyin život se stal cyklem odříkání a přejídání, kdy během dne hladověla, aby pak byla v noci
přemožena nutkáním přejídat se. Stav přejídání kompemzovala úmyslným zvracením. Přestože hledala
pomoc u terapeutů, psychiatrů a odborníků na výživu, nikdo neukázal na složení její stravy jako na hlavní
příčinu jejích problémů. Místo toho jí bylo řečeno, že je "psychicky zlomená," a že její problémy jsou
čistě psychologické a že se musí naučit ovládat své chování, místo aby zpochybňovala své stravovací
návyky.

Její boje byly ještě ztíženy odpovědností za mateřství. Judy zoufale chtěla být dobrou matkou, ale její
zhoršující se duševní a fyzické zdraví jí to stále více ztěžovalo. Během prvního těhotenství pokračovala ve
své rostlinné stravě, aniž by věděla, že právě to přispívá k jejímu utrpení. Po narození dítěte dostala
mastitidu, bolestivou infekci, kdy musela být nasazena antibiotika. To, v kombinaci s její špatnou
stravou, nedostatkem spánku a vysokou úrovní stresu, vedlo lékaře k domněnce, že utrpěla psychotický
záchvat, neboť jednoho dne Judy zažila kompletní výpadek paměti na několik hodin. To pro ni byla
děsivá zkušenost, která ji hluboce otřásla.

Její stav se zhoršil po narození druhého dítěte. Judy byla natolik nemocná, že musela být hospitalizována
v zařízení pro léčbu poruch příjmu potravy, což pro ni znamenalo selhání jako matky. Byla odloučena od
svého dítěte, které bylo svěřeno do péče babičky, zatímco Judy podstupovala intenzivní léčbu. Přes
veškerou terapii a medikaci se její stav nezlepšil. Porucha příjmu potravy přetrvávala a s ní přišel
ohromující pocit studu a viny. Judy se cítila uvězněná, neschopná vymanit se z cyklu, který ničil její život
a schopnost být tou matkou, kterou tak zoufale chtěla být.

V momentu naprostého zoufalství, když se znovu schovala na záchodě po dalším záchvatu přejídání s
úmyslem všechno jídlo vyzvracet, si Judy vzpomněla na přítelkyni, která zmínila carnivore dietu.
Myšlenka jíst pouze maso jí připadala absurdní—co vláknina, antioxidanty a všechno, co jí bylo řečeno,
že je pro zdraví nezbytné? Ale dosáhla bodu zlomu. Byla ochotna vyzkoušet cokoli, aby unikla noční
můře, kterou se její život stal. Rozhodla se dát carnivore dietě šanci, s myšlenkou: "Co ještě můžu
ztratit?"Přechod nebyl snadný, ale výsledky byly ohromující. Během několika týdnů fyzické chutě, které ji kdysi ovládaly, začaly mizet. Její tělo, které tak dlouho strádalo nedostatkem potřebných živin, se konečně
začalo cítit nasycené. Stálý hlad a přemáhající nutkání se přejídat zmizely. Poprvé po letech Judy pocítila,
že má své stravování pod kontrolou.

Tato nově nalezená stabilita jí umožnila reflektovat svou cestu. Pochopila , že to byly dezinformace
nutričních a lékařských expertů, které ji dovedly do tak temného období. Judy se začala sama vzdělávat v
oblasti výživy. Objevila, že její tělo prosperuje díky živočišným tukům a bílkovinám, což je strava
přirozená člověku jako živočišnému druhu.